Předem chci upozornit na to, že to co budu psát bude asi poněkud chaotické. Ale já prostě nevím jak to napsat tak, abych se do toho nezamotala.
Takže, já a psychické poruchy? Nechci tu jásat nad tím, že je to za mnou, že nemám po několika letech úzkosti, záchvaty paniky, deprese a další. Chci se radovat z toho, že je to o dost lepší, než před pár měsíci. Umím se doopravdy smát, dokážu se radovat z maličkostí a konečně zvládnu i milovat a dokazovat lásku.
A věřte, že pro někoho, kdo se několik let probouzel se slzami v očích, tlukotem srdce, nedokázal opustit domov, nenáviděl sebe i ostatní je tohle to nejkrásnější. Neznám lepší pocit, než se nenuceně smát, umět si ze sebe udělat srandu, objímat kamarády, chodit na procházky, cestovat, milovat. Vždyť panebože, já to nezažila téměř čtyři roky. Čtyři roky zbytečně zahozené bez vzpomínek na něco hezkého, bez citů.
A víte co mě přinutilo k téhle poměrně radikální změně? Rozchod s člověkem, co mě psychicky tahal ke dnu a já si uvědomila, že právě tohle jsem já dělala celé ty čtyři roky svým kamarádům. A jednoho dne nastal ten radikální zlom, kdy jsem se rozhodla s tím něco udělat. Ale v podstatě jsem neudělala nic, jen jsem tomu dala čas.
Po chvilce přišli do mého živote noví lidé, díky kterým jsem měla chuť se změnit, chtěla jsem pro ně být zdravá a ne "ta psychicky nemocná".
Nebudu lhát, že jsem i za tu dobu co je mi lépe nezažívala chvíle, kdy jsem padla na kolena, ležela v slzách na zemi, držela v ruce nůž, psala dopis na rozloučenou, nebudu. Hlavní je ale to, že jsem to zvládla, překonala a jsem o to silnější a rozhodnutá bojovat za mé zdravé já.
Chi se jednoho dne podívat do zrcadla a říct si: jsem zdravá a už nikdy si neublížím.
A také slibuji, že jsem odhodlaná nebát se zamiloval a milovat ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat