Fuck it, fuck it, fuck it.
Kurva Zuzano, už se prober! Víš jakej je na tebe příšernej pohled? Vypadá to jako by ti někdo 24/7 stříkal pepřák do ksichtu a u toho tě fackoval. Co vyřešíš tím, že se zavřeš v pokoji, budeš si rvát vlasy, řvát vzteky a brečet do polštáře?
Jo, přesně tak, nevyřeším tím nic a jsem si toho vědoma. Uvědomuju si to, že už nikdy nebudu zdravá, že se upřímně neusměju, neprojevím radost a nedostanu se z toho nekonečného kolotoče depresí, úzkostí a psychosomatických problémů. Prostě si jednoho dne podřežu žíly, nasypu do sebe xanax, nebo tak něco, jj to bude fajn.
Už je to tak dlouho, a přitom tak krátce co tu byla ta "nemocna" Zuzka. Nevím, možná už si na ní ani nepamatuju, nebo si na ní spíš pamatovat nechci. Jo, posrala dost věcí a kdybych mohla poprskala bych jí obličej svejma jedovatejma slinama z jaký blízkosti bych na ní křičela:..Tak se podřež radši hned, než dosereš i to málo co ti zbylo."
Ano, pochopili jste to dobře. To já jsem ta "nemocná" a zároveň "zdravá" Zuzka v jedné osobě. Ta dřív nemocná nenáviděla tu zdravou za to, že jí nikdy nebude a ta nyní zdravá chce zabít tu dříve nemocnou za vyřčený slova a vykonaný činy, jež nemůže vzít zpátky.
Pojďme chvíli snít. Zavřete oči a v hlavě si namalujte holčičku s hnědými kudrnatými vlásky, laskavým srdcem a touhou stát se spisovatelkou. Stejně jaro roste ona, tak společně s ní rostou a vylézají na povrch její psychické poruchy. Začíná to dětskou depresí, úzkostmi, pokračuje to strachem vyjít z domu a končí to sebepoškozováním a psychosomatickými problémy.
Hezké, že?
Ono je těžké si to představit, nebo se do toho vcítit pokud jste si tím nikdy neprošli. Ale vzpomínky na to, kdy se tahle holčička budila s ukrutným tlukotem srdce a tlakem na hrudi nebyli bolestivé jen pro ni, ale především pro její rodiče, kteří se jí v tu dobu snažili, byť bez úspěchu pomoci. Kolikrát jí maminka namazala chleba s marmeládou a ona do sebe nedostala jediné sousto, mnohdy jí tatínek přesvědčoval, že je dokonalá. Kolikrát.
A tak před tím vším jednoho dne utekla na Střední školu. No utekla, spíš běžela dalším průšvihům přímo naproti. Za den naspala dvě hodiny čistého spánku, úzkost ji dohnala na plné čáře, plánovala si trasy, které pro ní byly "bezpečné", denně umírala na bolesti břicha způsobené neustálým stresem a napětím.
A pak jí jeden kluk při teplé letní noci řek, ať se na to vysere. A věřte tomu nebo ne, ale ta holka se začala pomalu uzdravovat. Den po dni ty nemoci mizely, ona byla šťastnější, ale okolí jí nepoznávalo. Jakoby umřela, nebo se jen schovávala za to, že je zdravá.
Žádné komentáře:
Okomentovat