ŠTĚSTÍ

Na začátku prázdnin mi jeden kluk zlomil srdce a jinej řekl, že se pohybuju mezi špatnejma lidma a ty dobrý teprve přijdou. Stejně tak jako zážitky, opravdová láska a všechno ostatní na co se vyplatí čekat. Vzala jsem ho slovo a nechala věcem volný průběh. A kdo by to byl řekl, že měl pravdu a já za ty dva měsíce prožila okamžiky, na který se čekat vyplatilo?
Začalo to mou první "dovolenou", na kterou jsem se vypravila sama, se stanem, krosnou a taškou plnou jídla. Bála jsem, kdo taky ne. Ale pochopila jsem, že jet někam sám není ostuda a trapas, ale chvíle, kdy si utřídíte myšlenky a i na kameni u vody s cígem v ruce poznáte, jaké to je být doopravdy šťastný.
Celej život čekáte na ten den, kdy budete šťastní, hledáte spřízněnou duši, kamarády a ono k tomu stačí tak málo.
Za pár dní jsem se vydala na další dobrodružství, který mohlo skončit fiaskem, nebo taky nemuselo. No, a vlastně ani neskončilo. 250 km od domova, s batohem a bez velkého očekávání. Někdy se totiž vyplatí to očekávání nemít, neboť pak nebudete tak zklamaní, když to nevyjde podle vašich představ a zároveň budete šťastní, když to vyjde víc než podle vašich představ. Tudíž jsem prožila den s klukem, kterýho jsem znala pár měsíců a z toho jsme si psali pár týdnů.
Jo, možná to nepochopíte, ale zkuste to někdy taky. Buď budete zklamaní, nabijete si držku a poučíte se z chyb, nebo budete mít o jednoho kamaráda navíc. Nic horšího se stát nemůže. Teda pokud vás ten člověk neznásilní, nebo rovnou nezabije. Haha, jak vtipné.
Další den byl strávený v přítomnosti kamarádky získané náhodně na seznamce před třemi lety. Ano vím, že svoje kamarády nacházím zajímavým způsobem. A i když se mezi námi stalo dost špatného, přešly jsme to a já jí za to vyluxovala zahradu a uspořádala párty, na kterou nikdo nepřišel.
Následoval další víkend a s ním moje opilecká zkušenost z níž jsem se domů vrátila ve čtyři ráno, bez bundy, mobilu a po boku kluka, se kterým jsem neměla v plánu se někdy bavit. Tu noc jsem mu toho řekla tolik, vylila si srdce, smála se a užívala si ten okamžik plný něčeho, co neumím popsat.
Pak pár dní, týdnů nic, deprese a nechuť k životu. Brigáda, brigáda a zase brigáda.
Jako další byl na řadě večer plný ICQ, radosti z lísku na koncert a spontánního nočního výletu na kole, bez baterky, lesem a za klukem, se kterým jsem přece neměla v plánu se někdy bavit.
Ono vám to asi vtipný nepřijde, ale já to prožila, ráda na to vzpomínám a celkově, zkuste si jet lesem v noci na kole, a pak mi řekněte jaký to bylo. A zase, noc plná štěstí, volnosti, smíchu, nočního koupání v rybníku a štěstí.
Uběhly týdny a je tu dnešek, den, kdy jsem ráda za to, co se stalo a jak se to stalo. Protože jsem si poprví v životě užila prázdniny, našla samu sebe, změnila se, potkala nový lidi a o jiný přišla. Poprví budu moct říct, že jsem reálně něco prožila, ale víte co? Neřeknu vůbec nic.
Děkuju všem, kteří mi dali nový směr, naučili mě žít život a donutili mě prožít vše naplno. A vlastně bych málem zapomněla na Ozzyho, retardovanýho kluka ze Slovenska, kterej mi naordinoval lék na noční můry.
Jsem vám vděčná a ať se stane cokoliv, zůstane tady ♥